Sony CFS-45L je radiomagnetofon nižší třídy se základní výbavou, která zahrnuje přijímač se všemi rozsahy, dva zabudované mikrofony, reproduktory průměru 10 cm, jednoduchou plastovou mechaniku, linkový vstup a výstup a dvě ledky pro indikaci přítomnosti stereofonního vysílání a napájení.
Made in Japan 1981

 Tento stroj je jeden z těch, který jsem dostal jako úplatek, abych nedělal zagorku a ukázal sbírku v reálu. Takový způsob nabývání nových kusů do sbírky je velmi pohodlný, leč nevypzpytatelný, jelikož nijak neovlivním co mi kdo donese. V tomto případě to byl ale pěknej boombox ve stavu jak kdyby před půl rokem vylítl z fabriky. Všechno funkční, kompletní, zachovalý. Dokonce řemínky jsou v pořádku. Mým jediným úkolem bylo stroj vyčistit zvenku i zevnitř. Mechaniku jsem ani nevytahoval, musel bych oddělat desku tuneru a rozmotat přitom náhon ladění, což se mi vůbec nechtělo. Takovou kratochvíli si nechám až na dobu, kdy bude nutná oprava. Když jsme u mechaniky, musím zmínit výskyt magnetu místo mazací hlavy. Ano, japonci už v roce 81 používali tyhle laciný náhražky hlav. No, čemu se divím, když jde o základní model.. Zkouška nahrávání ale nedopadla nijak katastrofálně. I z mikrofonů je zvuk skoro srovnatelnej s dražšíma mašinama s normální mazací hlavou. Mechanika má dále taktéž motorek s odstředivým regulátorem. Zajímalo by mě, dokdy tento dřevní systém regulace používali. Nicméně motorek zatím běží pěkně a není potřeba ho měnit, jako v mnoha jiných případech. Namazal jsem ložisko motoru a setrvačníku a to byla všechna práce, kromě čištění, s touhle samohrajkou. 
 Přijímač i na fotce vypadá velmi sofistikovaně a je zaplechovanej jak tank, což je dobře. Zkouška ukázala, že je docela citlivej s čistým příjmem a samočinným AFC. Škoda že schází indikátor vyladění. Ladění i všechny potenciometry jdou pěkně plynule s příjemným odporem. Tak to mám rád. Nejhorší jsou knoflíci, kteří jdou tak zlehka, že na ně foukne vítr a oni se sami otočí, ale to tu nehrozí. Zlehka jde ovládání mechaniky, u té je to naopak dobře.
 Dostáváme se k zesilovači s obvodem Toshiba TA7215P, kterej má podle specifikace výkon 2,2W. Asi to bude 2 x 1,1W protože repráky jsou dvouwatový. Zvuk taky ukazuje, že nejde o žádný dělo. Kvalita zvuku je srovnatelná s Teslou Diamant/Safír. Takovej základ pro nenáročný.
 Zkoušel jsem k Soňákovi připojit mobil, protože má režim LINE IN a hraje to, ale nenahrává to. Že by ochrana proti kopírování? Nevím, možná je to závada. U konektoru je napsáno REC, tak bych čekal, že z něho půjde nahrávat. Nebudu to řešit, na tomhle stroji stejně nic nahrávat nebudu. Nakonec jeho určení je zejména pro poslech rádia, to je kvalitní s pěkně provedenou stupnicí. Anténa je i ve složeným stavu dostatečně dlouhá na dobrej příjem a kdyby jste ho chtěli poslouchat ve sklepě, je tu zdířka pro externí anténu.
 Líbí se mi síťová šňůra Hirakawa napevno přidělaná k přístroji. Při provozu na baterky se dá schovat do schránky vzadu a neztratí se.
 Za krásnej přírůstek do sbírky tedy děkuju kámošovi Mirkovi a slibuju, že ho nikdy neprodám a že si ho vezmu do hrobu (ten boombox) :D

 


 

 

Sony CF-575S je středně velký a středně vybavený radiomagnetofon s rozsahy FM,SW1,SW2,MW. Má line in a line out konektivitu, tři mechanické měřiče, jednou žárovkou osvícenou stupnici a částečně i přední měřiče atd. Reproduktory 14 a 5 cm. Výkon 2 x 2,9W. Made in Japan 1978

Když jsem tohohle prevíta poprvé zapnul, byl slyšet jenom šum, dvířka nešly ani otevřít jak byly zarezlý a po zapnutí kazeťáku se ozýval brum z jednoho kanálu. Prodejce tvrdil, že byl přístroj vytopenej při povodních, ale to se mu asi zdálo. Spíš bych řekl, že byl posledních dvacet let někde pod stolem v dílně, protože v něm nebyly stopy po vodě nebo bahně, zato v něm byly stopy po nějaké kyselině, která úplně sežrala část mechaniky, tam kde je pauza. Kyselina úplně sežrala úchyt pauzy a ta držela asi jenom na špíně. Taky sežrala zobák držící dvířka na kazetu a kus řemenice na počítadle (viz foto). Naopak řemínky se zachovaly v docela dobrým stavu a kupodivu kyselina nezanechala žádný stopy na povrchu stroje, což klade otázku, jak se tam vlastně dostala?

Protože už mám nějaký zkušenosti, nezačal jsem po zjištění brumu hned maniakálně vyměňovat kondenzátory, ale vzal jsem kontaktol a prostříkal všechny přepínače. Někdy to pomůže, ale u chudáků, kteří strávili dvacet let ve vyhnanství v nějaké garáži nebo kůlně, to je marná snaha. V takovým případě pomůže jedině páječka a odsávadlo. Přepínače rozsahů a funkcí byly na koncích úplně černý. Po vyčištění a zapájení zpátky začalo hrát všechno co mělo a brum taky zmizel. Přepínače jsem na koncích radši přelepil izolepou, aby zase neoxidovaly. Taková oprava se nedá dělat furt dokola, takže musí fungovat co nejdýl.

Největší vzrůšo byla ale mechanika. Odpadlou pauzu nebylo jak přichytit zpátky k mechanice, tak jsem ji tam nedal a jenom jsem zafixoval páčku, aby to zvenku vypadalo že tam je. Stejně pauzu nepoužívám. Podobný to bylo s autostopem. Ten by měl fungovat, ale nefungoval, tak jsem vyhodil příslušnej řemínek a autostop se nekoná. Nemám nervy na to, abych desetkrát rozebíral mechaniku a šteloval jemný nuance, který mají způsobit, aby se tělísko zastavilo společně s unašečem a vyvolalo vypnutí chodu. Tělísko se odklonilo i když unašeč stál, což nechápu. A co nechápu, to prostě neopravim.
Mechanika je celkově v tomhle Soňákovi srandovní. Třeba tlumič otevírání dvířek tvoří asi pět ozubených koleček a jakási vrtule, která brzdí o vzduch. Funkční, ale docela hlučný řešení. Další lahůdka: ulomený tlačítko na počítadle. To jsem spravil tak, že jsem zbytek po tlačítku přelepil tvrdým papírem uchyceným vedle na motoru a na tenhle papír jsem nalepil tlačítko, který jsem si udělal z nějaké hmoty co vypadá jak umělý dřevo a nabarvil černým lakem. Funkční a tichý řešení laugh
Další chybějící věc byly mřížky přes mikrofony. Ty byly jenom přilepený, takže je má skoro každej upadlý. Mřížky jsem vyrobil z černýho plastu a na něho jsem nalepil bílý proužky z kelímku od jogurtu. Vypadá to trochu divně, ale nic lepšího neumim, smůla.
Přepínače nebyly jediný oběti špatnýho skladování. Je to neuvěřitelný, ale všechny tři budíky byly zatuhlý a nic s něma nepohlo. Všechny jsem je rozebral a povolil jim středový šroubky. Teď pracujou normálně. Sice ukazuje každej jinak, ale oni za to nemůžou. Jak budíky ukazujou bohužel nejde nijak nastavit. Aspoň že ten horní, co ukazuje vyladění, funguje normálně.

Během oprav jsem vykoupal všechny plasty ve vaně, plus hliníkovej vrch pochopitelně. Vrch vypadá po umytí líp než jsem čekal. Nejsou na něm žádný větší otluky a odřeniny. Některý boomboxy v "top stavu" mají horní panel v daleko horším stavu. Nakonec se ze špinavé vykopávky vyloupl pěknej a funkční kousek. No aby zase moc neoslňoval krásou, tak jsem omylem našrouboval delší vruty tam kde mají být kratší a ty prolezly skrz a tím vznikly ty čudlíky u výškových repráků. Co nezmrví zub času, to zmrvím já! Ono je moc chytrý přišroubovat jedny repráky o milimetr delšíma vrutama, než ty druhý! No nic, ještě jsem nezmínil prostor na baterky, po vyndání sto let starých baterek jsem nemusel křičet MAY DAY, protože to byly kvalitní baterky a vytekly jenom trochu samy na sebe a kontakty zůstaly víceméně čistý.

Ke zvuku a funkcionalitě: Přepínač MONO-STEREO-REVERSE v poloze REVERSE přehazuje kanály. S touhle funkcí jsem se ještě nikdy nesetkal a ani mě nenapadá k čemu je dobrý přehodit si kanály.
FM tuner má nízkou citlivost, ostatní rozsahy mají citlivost dobrou. Oska ladění má setrvačník a ladění nemá žádnou vůli, takže je radost lovit stanice na krátkých vlnách.
Zvuk je pěkný, jasný a detailní, nicméně oproti Aiwě nebo Běresťákovi je to pořád nedochůdče a to ve všech směrech.


 

TOPlist