Panasonic RQ-539LJ představuje základní model radiomagnetofonu výrobního programu roku 78. Obsahuje standardní mechaniku s jednoduchým autostopem a počítadlem. Hlavním znakem je východní norma VKV 65-74 MHz. Přístroj má jediný indikátor na ukazateli ladění. Při nahrávání je možné vypínat příposlech. Výkon cca 2W, reproduktor 9cm.
Made in Japan 1978

Mašinka, kterou by hodil pod parní válec možná i leckterej sběratel. Neměla knoflík ladění a kryt baterek, zato měla OIRT normu a totálně umytý stříbrný potisky, hlavně kolem stupnice + špína, mor a neštovice. Zkrátka ideální hračka pro mě.
 Protože všechno bylo totálně zoxidovaný, rozebral jsem přístroj na atomy a započal vypájovávat a čistit přepínače. Po zapájení přepínačů přišel na řadu DIN konektor. Někdo vášnivě nahrával a tím jak neustále vytahoval a zasunoval zástrčku, tak se konektor utrhl. Drátama a pájkou jsem zrekonstruoval cesty na desce. Vzniklo dráteníkovo peklo. Škoda že jsem to nevyfotil...
 Moje oblíbená mechanika samozřejmě i po 39 letech fungovala, jenom chtěla vyčistit. Někdo už v ní měnil motorek. Na 99,99% tam byl původně motorek s odstředivým regulátorem, takže to bude bezpochyby ten důvod proč ho měnil. Už jenom tenhle novější motorek je důvod, proč přístroj nevyhazovat. Motorky Macušita s elektronickou regulací si zaslouží stejnou ochranu jako lední medvědi nebo tuňáci.
 Radiopřijímač po vyčištění přepínačů pěkně hraje. AM rozsahy jsou velmi citlivý, kdežto na FM jde chytit víceméně velký kulový. Opět jako u Unitry po naladění stanice se okamžitě rozladí. Nevím jaký temný síly to způsobujou nebo jestli je to tak od výroby, každopádně svitu červené ledky si tady moc neužiju.
 Největší mordor byl ovšem barvení rámečku kolem stupnice stříbrnou barvou. Původně jsem chtěl nastříkat barvu na tabulku skla a tu pak obtisknout na rámeček, jenže ten je tak křivej, že to nešlo. Takže jsem nakonec barvil štětcem pěkně patlátorsky. Vznikla z toho hrozná mazanice, kterou jsem musel různě upravovat, no nakonec to není taková tragédie.
 Chybějící knoflík ladění bude chybět nadále, pouze kvůli focení jsem si půjčil knoflík od jeho stereo bráchy.
 Zvuk je docela dynamický, dobře se poslouchá. Je znát lehce větší výkon, než jaký bývá zvykem u těchto základních moňáků. Nahrávky z mikrofonu i rádia jsou taktéž kvalitní.
 Panasonic bude asi opravdu má druhá oblíbená značka.

 


 

National Panasonic RS-4250LJ je středně velký radiokazeťák střední třídy s běžnou výbavou, která neobsahuje žádné speciální funkce, kromě "timer stand by", což je mechanismus, který ve vypnutém stavu oddálí kladku od hnací hřídele aby se do ní nevytlačil žlábek a po zapnutí externím časovačem se kladka zase samočinně přitlačí. Na přístroji nic nesvítí, pouze jedna ledka ohlašuje příjem stereo vysílání. Zabudované mikrofony + možnost vložit externí do děr s krytkama. Reproduktory širokopásmové 12 cm a dva výškové piezo měniče.
Made in Japan 1978

Každej má svůj ideál krásy v oblasti rádií, někdo preferuje dřeváky, někdo stříbrňáky, někdo šišatý knedlíky, no a můj ideál je National Panasonic RS-4250LJ. Dobře, líbí se mi i Sharp GF-9696, jenže ten má křivky jak krabice od bot a dohání to chromem. Naopak tvar Panasonicu je velmi nápaditý a inteligentní, neboť ergonomie a design jsou ve vzájemné harmonii a završuje to popruh, díky kterýmu  je stroj ještě víc sexy, než kdyby měl madlo.
 Vizáž by mi byla prd platná, kdyby byl stroj vyhrabanej někde zespod kontejneru. Tentokrát to tak není a National je naopak jako novej, jak zvenku tak i zevnitř. Nikde žádnej prach, rez, oxidace, pavučiny, slepičince.. Někdo ho musel mít dvacet let schovanýho ve skříni aby mi ho mohl prodat v perfektním stavu. Děkuju mnohokrát!
Všechno funguje, přehrávač hraje bez jediné chybičky, rádio ladí čistě a citlivě.. Je to dobře, protože v dílně mi mrzne, tak bych ho ani nemohl pořádně opravit. Jedna chybička by se přecejenom našla, motorek jede mírně rychleji, jenže když jsem hledal regulátor otáček, nenašel jsem ho. Motor má asi odstředivku, takže to nechám tak. Nechcu zase flexou rozřezávat motor abych nastavil správnou rychlost.
 Musím se ještě pozastavit nad kvalitou provedení. Obecně je kvalita u strojů ze 70. let velmi vysoká, ale Macušita šla ještě dál a provedení vnitřností je naprosto špičkový, který předčí asi už jenom profesionální technika. Všude, kde hrozí větší namáhání, je plechová podpěra nebo výztuha, takže se vám nestane, že zasunete síťovou šňůru a zástrčka se vám propadne dovnitř přístroje, což už se mi asi dvakrát stalo jinde. I popruh má všechny spojky plechový a čepy jsou přišroubovaný asi třema vrutama různě uvnitř skříně. Asi kilo plechu je i na desce přijímače. Stínění má dokonce i jeden IO a na kvalitě a čistotě příjmu je to znát. A ladění jde tak lehce a plynule, že ani neni potřeba knoflík dolaďování.
 No a co zvuk? Co byste čekali při výkonu 2 x 2,5W? Kazeta hraje pěkně detailně, ale s basama barák nezbouráte. Rádio má naopak kupodivu větší basy a menší výšky, nevim proč. Tak trošku huhlá. Celkově je zvuk pěknej a při poslechu nemám nutkání mašinu vyhodit oknem a pustit si něco lepšího.
 Z Panasonicu su nadšené a su rád že ho mám. Je to pro mě etalon designu a prvotřídní jakosti. Asi mám vedle Aiwy novou oblíbenou značku, ale budu to muset ještě potvrdit dalším jedním kusem.

 


 

         

National Panasonic SG-149F Radiomagnetofon s gramofonem. Rádio má rozsahy FM,MW,KW. Vyladění znázorňuje ručičkové měřidlo. Recordér je jednoduchý bez pauzy,počítadla a autostopu. Nahrává pouze s ručním řízením úrovně. Gramofon má dvě rychlosti 33 a 45 a buďto jede na 45 nebo automaticky sám volí rychlost podle díry v desce. Talíř pohání přímo hřídelka motoru přes gumové obložení po obvodě talíře. Pohon se vypíná v krajních polohách ramínka. Made in Japan 1973
 
Vzácný gramorádio s kazeťákem na síť i baterky. Uvnitř jsou dva repráky 10 a 5 cm. Ten větší je v zadku a ten menší v předku. Větší hraje přes díry v přední výklopné části. Zvuk je shňácanej do jedné hlukové koule,ale překvapivě čistej. Nevím k čemu je ten výškáč dobrej. Ty mají smysl když doplňují velkej basovej reprák. U desítky repráčku musí být stejně stažený výšky,aby z toho člověk dostal nějaký hloubky... Vepředu je jedna žárovka jako kontrolka a svítí úplně zbůhdarma. Lepší kdyby svítila na stupnici nebo na kazetu,když už... Za těch sto let už to nevydržel setrvačník a celej popraskal. Vysoustružil jsem bronzovej,ten vydrží další milión let. Jinak kazeťák jede bezvadně. Rádio je citlivý a ladí asi o 5 cm dál než je namalovaný na stupnici,což znamená u FM rozsah zhruba od 74 do 109 Mhz. Divný. Gramofon hraje spolehlivě,jehla neskáče,deska skáče jak splašená kobyla(křivá gumová podložka),ale přenosce to nevadí. Celý to vypadá jak kombo ke kytaře,ale bohužel jako aktivní repro se to použít nedá. Z útrob přístroje se dá vytáhnout mikrofon a připojit a vypínačem na jeho těle se dá dálkově vypínat motor mechaniky. Připojit se dá taky reprobedna nebo sluchátko. V tom případě je zvuk podstatně lepší. Skříň strojovny je částečně hliníková. Do víčka od baterek se dají nacpat dvě kazety,což je dobrá věc,až půjdu se strojem na houpačku,určitě toho využiju.. Ten knoflík vepředu není původní,je to nějaká teslácká mrcha.
 

 

 

TOPlist