Hitachi TRK-8300E má všechny běžné rozsahy, běžnou kazetovou mechaniku, dolby systém, přední vstup pro dynamický mikrofon s volbou hlasitosti, LED indikátory vybuzení, LCD hodiny s časovačem, oddělené ovládání basů a výšek, čtyři reproduktory.. Koncový zesilovač obsahuje obvod Hitachi HA1392 (2x4,3W).
Made in Japan 1981

Chudáček malinkatej s odřeným xichtem, ale poměrně vzácnej a dobře vypadající. Dostal jsem ho s tím, že je funkční až na digitálky a v pytlíku jsem k němu dostal původní potenciometr hlasitosti se dvěma odbočkama pro loudness. Uvnitř byl už zapájenej podobnej, ale bez odboček, tak předešlý majitel odbočky nahradil drátovýma propojkama, což jenom do zvuku přidalo na trvalo výšky, takže jsem je odstranil a nechal to tak. Více výšek je totiž to poslední, co tenhle stroj potřebuje.
 Problémem už zmíněných digitálek byla ztráta propojení mezi deskou a displejem, který obstarává ultradebilní propojovací žvýkačka, ve které jsou tenký dlouhý uhlíky na stojato, podpořený jenom z jedné strany tenkým silikonovým proužkem. Kdyby tohle dodnes fungovalo, tak je to zázrak. Protože novou žvýkačku jde sehnat asi stejně těžko jako podpis Madonny, nezbylo mi, než všechno očistit a displej co nejvíc přimáčknout k desce, což jsem provedl izolepou. Bohužel až jsem přístroj poskládal, izolepa se asi natáhla a displej zase začal ukazovat klikyháky. Seru na to. Až vybrakuju nějakou tiskárnu s displejem nebo něco podobnýho, pak možná budu mít náhradní žvýkačku.
 No a aby nebylo propojek málo, tak jsem na desce našel kus drátu ledabyle připájenýho u sluchátkové zdířky. Po odebrání drátu přestal hrát jeden kanál. Proč? To jsem zjistil když jsem zdířku rozebral. Bylo v ní totiž bahno a kontakty nespínaly. Co za hrůzy tenhle kazeťák zažil, to ví jenom on a možná jeho původní majitel, pokud byl při vědomí..
 Ještě jsem propájel studeňáky na desce usměrňovače, doplnil chybějící přední knoflík (vypadá jinak, ale koho to sere), vyčistil, vyleštil a stroj může do sbírky.
 Dokud se stroj nezapne, vypadá jako typickej boombox ze zlaté japonské éry. Po zapnutí začne hrát plochým kýblovitým zvukem a vy hledáte knoflík pro basy abyste s ním otočili víc doprava, načež zklamaně zjišťujete, že už je nadoraz.
Podrobně jsem kontroloval zesilovač i korekce a nenašel jsem žádnou závadu. Odbočky na potenciometru hlasitosti jsem se pokoušel všelijak nasimulovat, ale vždycky se zvýraznily jenom vysoké frekvence. No co, u firmy Hitachi asi měli pravidlo, že přenosná samohrajka nesmí mít basy. Kde je ale potom těch uváděných 16W výkon??? I méně vykonný stroje mají lepší dynamičtější zvuk, než tenhle a to i se stejnýma repráčkama průměru 10 cm.
 Dobrou práci odvádí přijímač, je kvalitní, citlivej. Hodí se i přední vstup na mikrofon, kterej se dá využít i jako linkovej vstup třeba pro mobil a dá se namixovat s kazetou i rádiem.
Přístroj i kvalitně nahrává, protože má ještě normální mazací hlavu.
 Dolby systém pracuje tak jako vždycky. Po zapnutí vyzmizíkuje šum i s výškama. Někomu se to líbí, ale já ho nepoužívám.
  Co napsat na závěr? Ahoj a boomboxům jiných značek zdar!

 

 

 

 



 

                                                                                                         

               

 

Hitachi TRK-5320E má rozsahy FM SW MW LW, přehrávač s počítadlem, autostopem a indikátorem úrovně, korekce basů a výšek, přepínač typu pásku atd.. Dva reproduktory 10 a 5 cm. Výkon 2,2 W. Made in Japan 1977

 Stroj jsem dostal od Štefana z Bratislavy za to, že jsem mu vysoustružil váleček na kotoučák. Někdo ho měl na stavbě, protože už je pár týdnů vyšlej z módy, kazeťák nefungoval a rádio s odřenýma ušima. Rozebral jsem ho a naházel do vany. Po vyčištění přepínačů začalo hrát rádio jak za mlada. Nápis na stupnici "HIGH SENSITIVITY HIGH SELECTIVITY RECEIVER" mluví pravdu. Všechny rozsahy jsou citlivý, na FM se přepíná ze stanice na stanici, žádná souhra dvou stanic najednou nehrozí. Na přístroji neni vcelku nic zajímavýho, snad jenom keramickej modul nebo hybridní obvod, nebo jak to nazvat, na kterým je část tuneru. S tím jsem se ještě nikdy nesetkal a zvlášť u moňáka mě to překvapuje. Keramický moduly jsem doposud viděl jenom na youtube, když někdo pitval profesionální měřící přístroje.
 Po výměně řemínků jsem zkusil zapnout přehrávání, ale zvuk se ozval jenom na půl sekundy a pak bylo ticho. A tak to bylo vždycky, když jsem mechaniku zapnul. Další věc, s kterou jsem se ještě nikdy nesetkal. Protože se mi nechtělo pátrat v elektronice po příčině, odpojil jsem jeden drát na konektoru ani nevim od čeho. Všechno hraje a nahrává tak jak má, kromě nahrávání z mikrofonu. S tím se dá žít, ačkoliv nahrávání je jak na potvoru velmi kvalitní. Holt 70. léta. Tehdy ještě měly kazeťáky oscilátor a normální mazací hlavu.
 Zvuk neurazí nenadchne. Trocha basů se vyskytne jenom při poslechu zblízka. Dávám za pět!

 


 

 

 

Hitachi CPT0652 je radiomagnetofon s barevným televizorem s téměř plochou CRT obrazovkou a úhlopříčkou 13 cm. Televize má pět mechanických předvoleb,rádio má klasické ladění velkým knoflíkem na boku. Zabudovaný mikrofon,jeden reproduktor o průměru 9cm,počítadlo a LED indikátor výkonu nebo nahrávací úrovně. Napájecí zdroj je odjímatelný. Made in Japan 1981

 Přistroj jsem pořídil ve stavu,kdy fungoval jenom obraz,jinak nešlo vůbec nic. Chopil jsem se šroubováku a začal odhalovat tajemství. První jsem zjistil,že zdroj se sundává směrem dolů po odjištění dvou pojistek. A že to jde blbě,protože ho není za co chytit. Potom jsem zjistil,že řemínek od kazeťáku je morfovanej do černé sračky a že bude tím pádem hodně zábavy s hadrou a vatovýma tyčinkama. Řemínek byl extra dlouhej (90mm),tak jsem měl strach jestli budu mít druhej. Jeden jsem naštěstí našel. Po nasazení řemínku a vyčištění jela mechanika bezvadně. Na mechanice je přišroubovaná deska se zesilovačem,tunerem od rádia i kladkostrojem se stupnicí,takže jsem si užil kopu legrace. Vypadá to jako vnitřek z walkmana. Naštěstí se mi provázek ladění nerozmotal,ale už měl na mále.
 Obraz i mechanika fungovaly,ale zvuk nikde. Co s tím? Jako první jsem vypájel přepínač funkcí,abych ho mohl vyčistit nebo opravit,pokud by byl spálenej. Ne že bych nefunkční zvuk přisuzoval špinavýmu přepínači,to by aspoň prskal,ale chtěl jsem mít jistotu,že je v pořádku před zdlouhavým zkoumáním součástek. Přepínač byl jenom trochu zčernalej. Po jeho zapájení zpět do desky se funkčně nic nezměnilo. Do desky šlo napětí,ale přesto se tvářila jako by do ní žádná šťáva nešla. Stejná závada jako u JVC 9501LS. Nic na desce nevypadalo spálený ani vizuálně ani po změření multimetrem. Protože elektronice rozumím jako koza petrželi,chtěl jsem se na to vybodnout,jenže mi to nedalo,vzal jsem kus drátu a začal stavět mosty. Stejně je to starej krám a nikdo se o tom nedozví když to zlikviduju úplně,pomyslel jsem si. Strkal jsem drát kam mě napadlo tak dlouho,dokud jsem nepřemostil jeden tranzistor a neozval se slastný zvuk šumění. Po zatočení knoflíkem jsem i naladil stanici. Bomba! Přemostění jsem provedl pro jistotu odporem,aby to nevypadalo tak blbě. Sice se dost zahřívá,ale na tom tak nezáleží. Součástky z druhé strany desky jsou v přijatelné teplotě. Vyzkratoval jsem tranzistor a všechno funguje i ledkovej indikátor,TV,rádio,kazeťák... Stejně jak u JVC. Proč tam ty tranzistory vlastně jsou,když to funguje i bez nich? Ještě že nic nevim o elektronice,jinak bych teď sháněl nesehnatelnej tranzistor (D1133) nebo jinou součástku a přístroj by skoro nefungoval a byl by k ničemu.
Ještě jsem vyčistil zdroj. Je to obyčejný trafo s usměrňovačem. Přístroj je v pěkným,plně funkčním stavu. Udivuje mě,jak se všechno v pohodě vešlo do malé krabice,přitom je to klasika,žádná SMD mikroelektronika. Mám doma dvě velký barevný televize a v každé je půlmetrová deska plná modulů. A to jsou vyrobený kolem roku 1985. (Saba T6726 a Elektron C-280D). A ještě to jsou základní modely,který nemají ani dálkový ovládání. Japonci a američani dřív byli v tomhle asi hodně vepředu před zaostalou Evropou. Hlavně tou východní. Když si vzpomenu,že jsme ještě v osmdesátých letech koukali na černobílou Ambru, která byla v jednom kuse v servisu a k tomu si pustím na Youtube video s barevnou elektronkovou TV s dálkovým ovládáním z roku 1962 americké výroby,tak nemám slov.
 Hitachi jsem se před složením ještě pokusil přivést k dokonalosti seřízením parametrů obrazu. Zelenej nádech jsem poslal do pryč trimrem, s geometrií to bylo ovšem trošku horší. Vertikálně jde obraz nastavit dvouma trimrama,ale horizontálně ničím. Takže buďto bude obraz roztaženej do šířky,nebo bude hodně ořezanej. Udělal jsem kompromis. Potom má obraz ještě dost velkou polštářkovitost,což spravit taky neumím. Když vrazim pod vychylovací cívku kus plechu,tak se sice geometrie zlepší,ale zase se udělá na obraze barevnej flek. Nechal jsem to tak. Jinak je obrazovka jak nová. Má krásný barvy a kontrast,jenom rozlišení má dost malý. Mezery mezi pixelama jdou vidět i z dost velké dálky. Obrazovka díky své hranaté plochosti vypadá jak LCD,jenom má mnohem lepší obraz.
A zvuk? Ten je takovej jakej byste čekali od repráku s papírkem 9 cm. Malej papírek = malej zvuk. K tomu má kazeťák ještě i malej setrvačník,takže má trochu tremolo. Nevadí, hifi poslech od toho snad nikdo nečeká.
Na mašince už jsem koukal na tři díly Jistě,pane ministře a pořád funguje. Mám z toho radost.


 

  
 
  
 
Hitachi TRK-8180E je boombox s vrchním ovládáním,rádiem o čtyřech vlnových rozsazích,kazetovým rekordérem s programovatelným vyhledáváním skladeb a třema mechanickýma indikátorama. Dva hlavní měřiče u všech funkcí indikují decibely a jeden měřič nahoře ukazue sílu energie a vyladění. K tomu dvě diody indikují stereo a zapnutý stav. Nahrávat lze s funkcí mixování a s ručním nebo automatickým řízením záznamové úrovně,na kazety normal a CrO2. Nechybí wide stereo a loudness.Stroj má vstup phono (cinch) i line in (DIN).Reproduktory 14 a 5cm. Made in Japan
 
Stroj vypadá jako by ho používala godzilla. Otlučenej a rozbitej. Avšak vnitřek je v dobrým stavu. V mechanice je zatuhlá vazelína,takže o vyhledávání skladeb už si může jenom nechat zdát. Je tak složitá,že jsem ji radši nerozebíral. Výkon není asi moc ohromnej,protože na velikost repráků má mašina dost slabý basy a má v závislosti na akustice prostředí tendenci dunět. Jinak se to dá. Tuner je citlivej a k tomu má ještě AFC. Na stupnici si můžu posvítit třema žárovkama po zmáčknutí tlačítka. Mechanismus soft eject byl napřed moc rychlej,tak jsem do pístu přidal epoxidovou pryskyřici (bez tvrdidla),potom byl zase tak pomalej,že nešly dvířka vůbec otevřít. Nakonec jsem ho zcela odborně urval. Stejně chcu stroj vytunit,tak mu to nemusí vůbec vadit. Celkově se mi přístroj líbí,má dobrej zvuk bez šumu a brumu,jediný mínus jsou ty basy. Mám k němu připojenej CD přehrávač. Knoflíky ladění a hlasitosti mixování nejsou původní.
 


         

Hitachi TRK-9900E s čtyřrozsahovým tunerem se zobrazením frekvence na displeji a třemi předvolbami. Podsvětlený displej zobrazuje také čas včetně budíku, ten zapíná rádio. Magnetofon podporuje tři typy pásků, umožňuje manuální nastavení nahrávací úrovně, má omezovač šumu dolby, počítadlo, vyhledávač skladeb a dva zabudované mikrofony. Připojit ke stroji lze dva mikrofony, sluchátka, FM anténu, gramofon s uzemněním, externí zdroj 12-15V a DIN konektor jako vstup/výstup a samozřejmě oddělitelné reprobedny. Výkon 2 x 7,5W. Made in Japan 1981.
 
Desítky repráčky podávají dutý skorobasy, výkon 50W na špičkách je ale ve zvuku slyšet, to bych kecal. Pro pořádek, koncový zesilovač tvoří Sanyo STK 430 II. Oddělitelný reprobedny nemám moc v lásce, protože jsou v nich většinou malý repráky a přitom je celej přístroj zbytečně bachratej, protože je všechno nacpaný v prostředním díle. Za to široký stereo to nestojí. Koncept "all in one" je podle mě mnohem lepší, přístroj je placatej, má lepší zvuk a přehlednější útroby (když to není oběť miniaturizační mánie), vevnitř je jedna deska a ne padesát malých destiček pospojovaných miliónem drátů a konektorů....
Po vyčištění přepínače funkcí nefunguje pravý indikátor, asi jsem dal jeden můstek naopak nebo jsem zmrvil něco jinýho. Kdoví.. Hlavně že to hraje. Jako rádio a aktivní repro použitelný dodnes.
 


 

TOPlist