Kurganpribor Aelita 101 (Курганприбор Aэлита 101) obsahuje radiopřijímač s rozsahy SV, KV pásmo 31m a VKV OIRT, tři předvolby pro libovolný rozsah, dvěma žárovkama prosvícená průhledná stupnice, ručičkový indikátor vyladění, napětí a záznamové úrovně, vyndávací zdroj pro napětí 110,127,220,240V, magnetofon s manuálním i automatickým řízením úrovně a možností mixování, linkový vstup, sluchátkový výstup zdířkou 3mm atd. Reproduktor 11x18cm, výkon 3W.
Made in USSR 1980

Stroj jsem koupil na bazošu v krásným postapokalyptickým stavu, jak můžete vidět na první fotce, s nedržícíma dvířkama, chybějícím knoflíkem a madlem a nefunkčním VKV rozsahem. Knoflík mi přišel extra dopisem o týden později, dvířka nedržely protože odpadl zajišťovací plech; byl špatně přidělanej k přednímu krytu, taxem ho připevnil pořádně a navždy. Chybějící madlo jsem vyřešil mým oblíbeným způsobem - přišrouboval jsem na jeho místo držáky na popruh. Nejhorší bylo vyřešit nehrající VKV. Vyměnil jsem všechny podezřelý kondenzátory, přepájel všechny studeňáky a pořád nic. Dal jsem se tedy do zkoušení tranzistorů - pořád nic, zkoušení odporů a trimrů bylo taky k ničemu, takže jako poslední zoufalou možnost jsem si nechal točení s jádrama cívek, kdoví kdo s něma kdy točil, žejo. Bohužel tuner vůbec na moje točící snahy nereagoval, přestože jsem mu nastavil na desetinu přesný napětí, hajzl hnusnej! Vybodl jsem se na přijímač a šel jsem obšťastňovat mechaniku.
 Mechanika naštěstí neni maďarské výroby, je to kilo železa s dvouma protiběžnýma setrvačníkama (pro zajištění rovnoměrnýho posuvu pásku i za pohybu) z těžkýho kovu. Zezadu vypadá jako by měla autoreverz, ale ten v SSSR objevili tuším až v 90. letech. Potěšily mě i hlavy značky МАЯК, ani nevim proč, asi proto, že se mi líbí jeden stolák stejnýho názvu. Klasicky jsem vyměnil kladku a jeden řemínek. Druhej budu muset koupit, sice neni vytahanej, ale je to jenom nějaký hrubý těsnění, což způsobuje kolísání rychlosti. Mechanika je čistá, funkční, bezva.
 Nechtěl jsem se smířit s tím, že nepůjde VKV a tak jsem začal točit s trimrama i na desce odšumovače, co kdyby na něho měla vliv.. Při této krásné činnosti jsem přišel na to, že přístroj žádnej odšumovač nemá (má ho jinej model). Deska je jakejsi doplněk tuneru, je na ní IO s moderníma funkcema, který zkvalitňujou příjem. No jo, jenže na desce bylo taky všechno v pořádku a rádio furt nic nechytalo. Všechno až na filtr, kterej nemám jak změřit, tak jsem ho pro jistotu vyměnil. A hurá, rádio začalo vřískat. A zmíněnej IO je fakt poznat, ladění je bezšumový, citlivost a selektivita vysoká, stanice hrajou pěkně čistě, až jsem pojal podezření, že už přijímač někdo přeladil na CCIR normu, ale ne, je to fakt OIRT. Super. Takhle dobře hrající starou normu jsem snad zažil jenom u Sharpa GF-9191XR.
AM rozsahy jsou na tom taky velmi dobře. Jenom je škoda, že KV nemají větší rozsah a chybí DV.
 Ještě mi není jasná jedna věc, proč žárovky svítí jenom při provozu na baterky po zmáčknutí tlačítka, když ty původní byly spálený. Přece někdo stroj neposlouchal na baterky a nedržel furt tlačítko osvětlení, dokud se mu nespálily žárovky. Je to divný. Bohužel tuhle záhadu jsem nevyřešil. Ano, spravil jsem přijímač, ale nespravil jsem blbý žárovky, se stane no..
 Přístroj po vyčištění a naleštění vypadá velmi pěkně, anténu nikdo neukousl, všechno drží pohromadě, jenom to kazí bílý fleky na stupnici. Doufal jsem, že je to jenom nějaká špína, bohužel je to rozežraný plexisklo nějakou žiravinou. Řešení? Nechat si vytisknout stupnici na průhlednou fólii a dát ji pod čistý plexisklo. Jiný řešení mě nenapadá.
 Pěkně je udělanej zdroj, při provozu na baterky si ho můžete vyndat a dívat se na něho, neni to bezva? A do vzniklýho prostoru si můžete schovat třeba kazety..
 Výrobce nebyl jelito a dal do Aelity pořádnej reprák a zesilovač, takže podle toho vypadá zvuk. Basy jsou tak hutný, že se musí ještě většinou ztlumit. Výšky jsou sice nadoraz, ale je jich dostatek, což platí i pro přehrávač. Moc příjemnej zvuk. V kombinaci s moderním kvalitním přijímačem to tenhle stroj dělá velice povedeným a určitě byl oblíbenej (a drahej). Za nedostatek považuju chybějící koncový vypínač a přepínač typu pásky, nicméně model 102 a další už je měly.
Tyhle stroje vyráběla lotyšská Radiotehnika i ruskej Kurganpribor s použitím komponent prvního jmenovaného.


 

Fiolent Oreanda - 201 (Фиолент Ореанда - 201) nabízí svým uživatelům příjem v rozsazích 5 x KV,DV,SV,VKV OIRT. Magnetofon je jednoduchý bez počítadla a autostopu, ale umožňuje nahrávání jak automatické, tak ruční. Ručičkové měřidlo ukazuje vyladění a napětí, úroveň zvuku pouze při nahrávání. Provoz na 220V, 127V nebo 7 monočlánků typu C. Reproduktor 14 x 8 cm, výkon 0,75W.   Made in USSR 1980

 Prodejce sice tvrdil, že "radio hraje na vsech roszazich", ale při prvním zkoušení AM rozsahy všelijak prskaly a chrastily a na VKV nešlo nic pořádně chytit. Jestli si takhle někdo představuje funkční rádio, tak je hodně nenáročnej.. Můj první servisní zásah byl očištění zoxidovaných kontaktů na karuselovým přepínači rozsahů. Následovala výměna jednoho kondenzátoru 5uF, kterej byl bez kapacity. VKV hrálo furt stejně bídně. Protože nemám vybavení ani znalosti k opravě tuneru, zvolil jsem osvědčenou metodu všech neumětelů. Prostě jsem vzal anténu a píchnul ji tam kde to hrálo. V tomhle případě to byl vývod číslo 1 u VKV modulu. Ještě jsem doladil trimrem správný napětí 4,4V podle servisáku a rádio hrálo jak za mlada. V prvním patře u okna chytnu až deset stanic. AM rozsahy taky hrajou pěkně čistě a citlivě. Chytnu i Japonce, tak je to dobrý..
 V přístroji jsem objevil čtyři žárovky. Dvě svítí na stupnici, jedna je zašitá kdesi pod knoflíkem ladění (proč??) a jedna svítí na mechaniku, což se často nevidí. Žárovky nesvítily, protože byla jedna spálená. Její hodnoty jsou 2,5V 0,068A. Takovou žárovku bych asi těžko sehnal, tak jsem do objímky nabastlil jednu drátovou minižárovku. Až potom mi došlo, že mám stejný žárovky v rozbité Spidole, takže se jedna stěhovala. Trošku mě zklamalo jak málo žárovky svítí. I v úplné tmě je sotva jejich svit vidět. Škoda. Nejspíš jsou tak podžhavený aby dýl vydržely, protože při provozu na síť svítí furt, i když rádio vypnete, respektive přepnete do módu baterií, protože normální vypínač přístroj nemá. V tomhle ohledu je vskutku nadčasovej. Kdyby soudruzi nechali žárovky svítit na plnej výkon a místo spínače jim dali vypínač, bylo by to mnohem efektnější, hlavně u osvícené mechaniky.
 Mechanika musela chuděra dlouho stát, protože řemínek se v minulosti rozpustil a pak zase ztuhl do asfaltovité hmoty. A ve své rozpustilé éře života natekl i do ložiska motoru, takže se netočil. Říkal jsem si, ten bude určitě spálenej chlapec. Motor jsem rozebral a vyčistil a po připojení k placaté baterce se rozjel, hurááá! Mimochodem konstrukce motorku je velice povedená, zadní kryt vrchního i vnitřního pouzdra drží na šroubkách, takže se krásně rozebírá a nemusíte ho páčit jak trezor, jak to známe u některých japonských a zápaďáckých motorků. Nedávno jsem jeden takovej motorek rozřezával pilkou ve svěráku. Pochválit musím i potenciometry a přepínače, vůbec jsem je nemusel čistit.
 Po vyčištění mechaniky a výměně řemínku došlo na test s kazetou. Pásek okamžitě začal odcházet z kazety. Nevadí, vzal jsem kombinačky a ložisko setrvačníku jsem trochu přihnul na druhou stranu. Pásek už sedí v kazetě a nikam neutíká. Mimo tuhle komplikaci je jinak mechanika jednoduchá a spolehlivá a připomíná japonský stroje sedmdesátých let. Když si vzpomenu co dávali za hrůzy do svých mašin v Grundigu, tak musím opět soudruhy pochválit. Oreanda může i Grundig vzdáleně připomínat, konkrétně sedmdesátkový rádia, nejspíš se tam i rusové inspirovali. Já můžu srovnávat jenom s modelem C6200, ten má sice hroznou mechaniku, ale zase má trochu lepší zvuk a větší výbavu. Oreanda má i skříň oblepenou hliníkovýma plechama, jenom jsou nalakovaný na černo, aby to nebylo poznat. Lakovaný plechy jsou ve výsledku horší než holej plast, protože jsou náchylný na škrábance a ťukance. Proč je tam dávali nechápu.
 Takovou zajímavostí Oreandy je gilotina na tři prsty, která kryje přední DIN konektory. To žádnej Grundig nemá. K přístroji se dá připojit kdeco, ale vstup funguje jenom při nahrávání. Nechybí ani zdířka vtipně označená TELEFON s dírou 2,8 mm, její funkci nemůžu ověřit, protože takovej konektor doma nemám.
 Při celkovým pohledu na vnitřnosti Oreandy zpozorní každej kdo má doma rádia Selena nebo Okean, protože to jsou v podstatě Oreandy bez magnetofonu. Že by stejnej výrobce? :)
 Oko potěší pohled na obří ladicí kondenzátor a celkově bytelnou konstrukci. Knoflíky potenciometrů jsou z masivního kovu, hřídel ladění má asi centimetr průměr a celý šasi je plechový. Desky připomínají padesátý léta, jenom elektronky tam chybí. Rusové byli totiž vyspělí a už používali tranzistory. Co na tom, že jinde už dávno používali integrovaný obvody, největší hajend jsou přece diskrétní součástky! Jenže pak máte obyčejnej moňák velkej jako prase (déka 42 cm bez knoflíků). Do takové skříně už by japonci narvali kvadrofonní rádio s vodotryskem. Jediný k čemu je velká skříň dobrá, je velká ozvučnice a přehlednost dílů uvnitř. Třeba deska magnetofonu po odšroubování dvou šroubů jde pohodlně odklopit do strany a můžete se vrtat v mechanice. A celá část i s mechanikou jde odpojit bez pájení. Tohle třeba u Aiwy nehrozí.
 Zvuk Oreandy i přes malej výkon a reprák je velice příjemnej, výšek je dost a při poslechu zblízka uslyšíte i vyšší basy.
 Oreanda je povedenej aparát, až na pár detailů jako je nedostatečně uchycená anténa, nevhodně umístěná žárovka, komplikovaný vkládání kazety (názorná ukázka ve videu) atd.
 Pro pořádek dodávám, že se vyráběla i stejně označená šedá verze bez zdířky TELEFON a bez gilotiny. Knoflík přepínání rozsahů není původní, ten jsem si vysoustružil z oceli. Původní není ani nálepka na indikátoru. Původní byla vybledlá skoro do běla, tak jsem si vytiskl novou.

 

 


 

 

   
   

Berestye-004-Stereo / Берестье-004-Стерео (Brestský radiotechnický závod Bělorusko)  Povedený boombox s velkou výbavou a výtečným zvukem. Z funkcí je třeba zmínit zejména osm mechanických předvoleb pro rádio a čtyři indikátory-dva ukazují vyladění, záznamovou úroveň a sílu baterií, další dva slouží coby stupnice pro předvolby. Dále v útrobách stroje nalezneme čtyři reproduktory o průměru 14 cm a šišatých 5 cm, dva mikrofony, průměrně výkonný zesilovač, linkový vstup a výstup, schránku na šňůru (shodnou se šňůrama k holicím strojkům), dvě žárovky trvale prosvětlující velkou stupnici, elektronický autostop, kvalitní sendustovou hlavu atd. Dráty jsou pečlivě sešněrované a skoro na všem je razítko OTK a data výroby. Stroj se údajně prodával za 595 rublů a podle všeho se vyráběl v Brestu jako Berestě a v Leningradě jako Argo.    Made in USSR 1989

  Překvapení letošního (2009) podzimu, pěkná mašina s krásným zvukem a kvalitním provedením od našeho bývalého rektálního spojence (měl bych sehnat taky něco made in USA!). Přiznávám se, že to je první případ, kdy si nejsem jistej funkcí všech tlačítek, protože technický zkratky psaný azbukou prostě ve slovníku nenajdu. Budu experimentovat.... Na obrázku chybí na mechanice krycí plech, původní majitel si ho dal ke svačině, spolu s původníma anténama. Hovado. Předvolby jsou úplně stejný jako v televizi i s těma malinkýma stupničkama, který jsou ale schovaný pod krytem. Jak je vidno, stroj je po stránce designu i technologie asi deset let pozadu za západem, což je z důvodů popsaných u JVC RC-X310 jedině dobře.


 

TOPlist