Aiwa CS-W200V + Aiwa CS-W220V jsou dvojité radiomagnetofony s minimální výbavou. Oba mají radiopřijímač se všemi rozsahy s oběma FM normama, zabudovaný mikrofon, rychlokopírování, výstup na sluchátka, reproduktory 10cm, výkon 2x4,5W. Model W200 má navíc třípásmový ekvalizér.
Made in India 1988

Oba stroje jsem dostal v nálezovým stavu, což znamená, že jeden měl upadlou síťovou zástrčku a vadný repráky a oba dva měly řemínky ve stádiu rozkladu.
Model W220 byl ten, se kterým bylo víc práce. Reproduktory hrály značně zkresleně a někdy i vynechávaly. Myslel jsem, že jsou studeňáky na místech, kde jsou dráty od cívek spojený s drátama od koše, ale nebyly. Vadný totiž byly samotný pletený vodiče co vedou od koše k membráně. S takovou závadou jsem se ještě nikdy nesetkal a tady byla rovnou u dvou repráků. Zvláštní. Vodiče vypadaly na první pohled v pořádku, ale když jsem je zmáčkl pinzetou, reprák začal hrát normálně, takže nevím jak, ale byly prostě vadný. Kde ale vzít pletenej vodič do repráku? Nikde. Dal jsem tam obyčejný lanko se zelenou bužírkou a hotovo. Reproduktory teď hrajou normálně i bez pinzety. Su rád, že jsem je nemusel vyměňovat. Nemám doma zásobu repráků a kupovat je nemůžu, když žiju bez peněz.
 Oba jezevčíky jsem obdaroval novýma řemínkama, dal jsem jim novej tuk do tlumičů dvířek, aby se neotevíraly jak dveře od stodoly, vyčistil jsem jim poťáky, oživil repráky černou barvou, oživil plasty oživovačem plastů, vyčistil a namazal mechaniky a další běžné úkony, však to znáte.
 Mechaniky obou modelů jsou ty nejlevnější čínský krámy, jaký se tehdy daly na trhu sehnat. Nemají ani normální mazací hlavy ani plnej autostop, natož autoreverz, setrvačníky z tenkýho plechu.. Jenom v modelu bez ekvalizéru je taková perlička - setrvačník přímo na motorku. Tohle řešení jsem nikde jinde neviděl. Je to škoda, protože takhle je setrvačník účinnější, protože se rychleji točí. V porovnání s modelem W200 se setrvačníky klasicky na hnací řídelce má model W220 plynulejší chod. Zajímalo by mě proč se jinde používalo méně účinné provedení.
 Stroje mají přijímače s pěti vlnovými rozsahy a průměrnou kvalitou. Výrobce nepovažoval za důležitý použít indikátor stereo příjmu. Aspoň že jde stereo přepnout na mono.
 Kvalita zvuku je lepší u modelu s ekvalizérem, protože jím jde zesílit vysoké frekvence. Model s potenciometrem TONE umí výšky jenom ztlumit. Naopak basy přidat ekvalizérem nejdou. Basy mají ale oba modely přítomny a na jezevčíky hrajou obstojně. W200 má krásnej detailní zvuk a kazeta normal hraje jak kazeta CrO2. Je možný, že mnou opravený repráky u W220 můžou za horší reprodukci vysokých kmitočtů, ale spíš ne.
 

 


 

W220 

 

W200 


 

 

 

Aiwa TPR-940 je středně velký radiomagnetofon s velkou výbavou, například má funkci samočinného přehrávání od nuly, ruční i samočinné nahrávání, funkci loudness, linkový vstup i výstup, ovládání basů i výšek a v neposlední řadě tzv. stereo matrix sound system s bočními reproduktory. Čelní reproduktory mají průměr 10, boční 6 cm. Koncové obvody Toshiba TA7208P dávají výkon 2x2W.   Made in Japan 1977

 Aparát jsem si osobně přivezl ze Zlína. Poprvé jsem ho vyzkoušel na nádraží v Hulíně, kde mají jednu funkční zásuvku. Napájecí šňůra značky Braun byla na pevno přidělaná a měla vypínač. Rádio sice hrálo, ale moc toho nešlo chytit. Doma jsem zjistil, že je dokurvená vstupní část tuneru. Radši jsem do toho nerýpal a nechám si opravu až budu mít schéma nebo fotky od někoho jinýho. (aktualizace: napadlo mě, že může být proraženej první tranzistor za anténou a bingo! Byl to on. Dal jsem místo něho tesláckej KF125 a hraje to bezvadně) Krátký a střední vlny hrajou velice dobře, mají vysokou citlivost a mega rozsah 2-22 MHz u krátkých vln potěší každýho hledače vysílaček a vzdálených vysílačů. Na středních vlnách chytnu v noci i pražský rádio Dechovka, který vysílá pražákům za trest moravský dechovky.
 Aiwa byla docela čistá, ale protože smrděla jak bolavá noha, tak jsem ji stejně vydrhl v umyvadle. Při zkoumání vnitřku mě zarazila ledka nad počítadlem, ta byla amatérsky přidaná, což jsem vůbec netušil. Měl jsem se líp podívat - moje blbost. Dioda ještě brnkala vývodama o počítadlo při nulování. Nechal jsem ji tam, jenom jsem víc ohnul vývody. Je to lepší než nechat v plechu díru. Původní majitel asi potřeboval vědět jestli je rádio zapnutý, protože vypínač je typu "kurvítko" a tak se časem propálil. Majitel šel na jistotu a přidělal šňůru, přidělal vypínač, přidělal ledku a měl klid. Až na tu ledku je to asi nejlepší co mohl udělat. Holt debilní konstruktéři nemůžou dát do přístroje rychlej vypínač. Abych nekřivdil, tak východní verze má extra vypínač, nevím ale jestli rychlej nebo pomalej.  Vrátil jsem to do původního stavu. Přepálenej můstek v přepínači jsem nahradil jiným a přidělal jsem zpátky zástrčku na šňůru. Já když ho zapnu jednou za rok na půl hodiny, tak mi ten přepínač snad do smrti vydrží.
 V mechanice už někdo měnil řemínky, tak jsem jenom vyměnil obložení na mezikole. Přede mnou tam někdo dal menší obložení, než je potřeba, takže se pořádně neotáčel unašeč. Dal jsem tam vodovodní těsnění, který jsem si nedávno koupil v Baumaxu. Pasuje tam perfektně. Utáhne i spojku. Hliníkovej střed sice zavání lidovou tvorbou, ale hlavně že to funguje. Další nepříjemná věc už na mě čekala v pravým dolním rohu mechaniky. Tam, kde obvykle bývá páčka blokování tlačítka REC a detektor typu pásku, byly jenom jakýsi nefunkční torza. Opravu si taktéž nechám na dobu až budu chytřejší.
 Malým a milým překvapením pro mě byl elektromagnetickej autostop. Všechny ostatní Aiwy mají složitej orloj, kterej často za chodu tiká. Tady je jenom otočnej kontakt pod unašečem, trocha elektroniky a elektromagnet a je to o mnoho lepší řešení, který netiká. Nevim proč od něho výrobce upustil. Mě zatím funguje spolehlivě.
 Jak už je to u mě zvykem, rozebral a vyčistil jsem všechny přepínače, který rozebrat šly. Dokonce i v cinch (RCA) konektorech jsou spínače a prskaly, tak jsem je prostříknul kontaktolem. Tyhle spínače po zasunutí konektorů vypnou rádio a zapnou linkový vstup. Uživatel tak už nemusí nic přepínat, ale zase musí furt vytahovat šňůru ze zdířek jak trubka, když chce poslouchat i rádio.
 Tuhle Aiwu jsem si koupil hlavně ze zvědavosti, abych viděl ty boční repráky a slyšel to celý hrát. Repráky mají nečekaně kulatej tvar a zdánlivě jsou to klasický výškáče umístěný na bocích, to by ale musely mít výhybku, což nemají. Leze do nich stejná šťáva jak do hlavních a jsou širokopásmový.
 Pokud jde o zvuk, pak mají výraznější efekt boční repráky jenom v módu WIDE, jinak ani nevíte že na boku něco hraje. Limitujícím faktorem pro zvuk jsou malý repráky a výkon, nicméně v poslechové vzdálenosti do jednoho metru dokáže zvuk i ohromit! Kmitočtovej rozsah koncových obvodů 30 až 18000 Hz je znát a hlavně při hraní z kazety mě překvapila dynamika a pochopitelně prostorovej dojem, zvuky lezou odevšad a vy máte bezva pocit že vám hrabe.
 Velikostí srovnatelná Tesla Diamant/Safír je vedle Aiwy jenom nepovedený chrastítko.
Kdybych věděl, že bude stroj tak dobastlenej, tak bych ho ani nekupoval. Ale aspoň mám konečně malej stereomagič, kterej si můžu vzít na výlet.

 


 

 


 

       

Aiwa TPR-220 je monofonní model se čtyřmi rozsahy rádia v evropské verzi LW,MW,SW,FM s jednoduchým magnetofonem, funkcí mixování zvuku rádia a mikrofonu při nahrávání, se dvěma reproduktory, vstupem pro mikrofon a externí zdroj signálu a výstupem pro reprobednu. Nechybí konektor DC, počítadlo, ani zabudovaný mikrofon. Ručičkový indikátor ukazuje vybuzení při záznamu a napětí. Tahový potenciometr mixování je kombinovaný s přepínačem RADIO/TAPE. Potenciometr TONE skutečně směrem nahoru zvyšuje výšky a směrem dolů zvýrazňuje hloubky, přičemž výšky výrazně ubydou až skoro dole, takže se není třeba příliš uchylovat ke kompromisu. Made in Japan 1972

Černo-stříbrná kráska z hliníku a oceli, téměř čtyřicetiletá, avšak stále plně funkčí. Na její střeva je radost pohledět. Lehký chaos vodičů vyvažuje precizní mechanická část s těžkým setrvačníkem ve dvou bronzových ložiscích. To zadní je stavitelné a umožňuje tak nastavit kolmost hnací hřídelky. Tištěné rezistory přímo na deskách jsou u firmy Aiwa stejně doma, jako mluvící toustovač v oddělení smutných a osamělých kuchyňských spotřebičů. Knoflík ladění má namazanou osku, zasunutou v trubičce, takže se otáčí jak po másle. Vypadá to, že o koncové zesílení zvuku se stará dvojice chlazených tranzistorů Sanyo. A výkon 3,8W svědčí o tom, že jim to jde celkem dobře. Zvuk ještě není tak úžasně čistej a hlubokej jako u její mladší sestry, ale není to žádný šustítko. A nahrává báječně.


 

      

Aiwa TPR-250 Monofonní přístroj s pětirozsahovým radiopřijímačem, tlačítkem AUTO REPLAY, přepínačem AM SENS DX/LOCAL, AFC, počítadlem a oddělenou regulací basů a výšek. Ladění se provádí knoflíkem s dvourychlostní převodovkou. Knoflík má navíc točítko pro rychlý posun stupnice. U krátkých vln máme k dispozici dolaďovací knoflík FINE TUNING. Vypínač SLEEP slouží k automatickému vypnutí rádia při jeho nahrávání po dojetí pásky na konec. Stroj má samozřejmě zabudovaný mikrofon a indikátor síly energie a síly signálu při nahrávání. K poslechu a tanci hrají dva reproduktory s výhybkou, jeden je elyptický 9 x 13,5 cm a druhý kulatý 1,5 cm. Knoflík vedle stupnice není původní. Made in Japan 1976

Zvláštností je stupnice, která je tvořena tenkou fólií, navinutou na dva válečky. Ty se otáčením knoflíku otáčejí a posunují tak stupnici vůči ručičce, která je pevně uložena v okénku. Tahle Aiwa je můj první mono kazeťák, kterej má jak basy, tak výšky a zvuk je téměř v hi-fi kvalitě, samozřejmě v poslechové vzdálenosti, odpovídající výkonu zesilovače. A kdo hledá, najde v koncovým stupni dva obvody Toshiba TA7208P. Na šest akumulátorů s kapacitou 9000 mAh a napětím 1,2V vydrží přehrávat kazety zhruba 13 hodin.


 

     

Aiwa TPR-300A má čtyři vlnové rozsahy s duálním indikátorem vyladění - žárovka a ručičkový ukazatel, memory replay system, regulaci výšek a basů zvlášť, elektronicky aktivní počítadlo, AFC, loudness, automatické i ruční řízení nahrávací úrovně (model TPR-300 měl místo potenciometru rec level potenciometr fine tuning a model TPR-150 funkci mixování).. Přístroj je částečně oplechovaný hliníkem a má i hliníkový knoflík ladění. Koncový stupeň tvoří dva obvody Toshiba TA7208P s celkovým výkonem 4W. Dva reproduktory mají velikost 17x11 a 5 cm. Made in Japan 1975?
 

Tato obživlá mrtvolka je pravděpodobně nejvyšší model monofonní samohrajky firmy Aiwa 70.let. Na tu dobu by se dalo mluvit o High Fidelity přístroji. Zvuk je, stejně jako u předchozího modelu, dynamický s jiskrnýma výškama a znatelnýma basama a nepotřebuje k tomu ani dnešní oblbováky typu XBS,BASS BOOST,SUPER TAMTO HENTO atp... Zajímavou funkcí je memory replay. Ta funguje tak, že při přehrávání kazety můžu kdykoliv vynulovat počítadlo a po uplynutí nějaké doby můžu zmáčknout tlačítko zpětnýho přetáčení a to se samo zastaví na nule počítadla a pokračuje přehrávání. Rozebrat a zase složit tuto Aiwu je ale práce pro lidi s nadpřirozenýma schopnostma. Zvenku vypadá strojek pěkně, ale vevnitř je všechno co jde ulomit ulomený, nicméně po několika opravách funguje přenádherně a často si ho pouštím pro potěchu ucha i oka.


 

Aiwa TPR-945H je magnetofon s rádiem a vyhledávačem skladeb. Koncový zesilovač tvoří dva obvody Toshiba TA7204P s výkonem 4,2W a udávaným kmitočtovým rozsahem 30Hz až 18kHz. Velikost reproduktorů je 10 a 4 cm. Made in Japan 1979

 Na to, že jde o boombox Aiwa, jsem ho koupil docela lacino, což určitě potěšilo ostatní přihazující. Není se ale moc čemu divit. Přístroj byl obalenej špínou a měl spálenej vypínač a byl poprskanej od svářečky. Někdo měl buďto svářečku v obýváku nebo Aiwu v dílně, těžko říct. Ale podle toho, jaký jsou možnosti poslechu s nefunkčním přehrávačem, pouze s rádiem - odrhovačky a hnusný disko ve zvukové kvalitě fritovacího hrnce - řekl bych že byl v nějaké hlučné dílně, protože v obýváku by ho poslouchal jedině masochista nebo fanda klasiky.
 Z investigativní části teď přejděme do opravárenské. Po sundání zadního krytu bylo jasný, že byl v dílně dlouhý roky, protože spodní část vypadala jako smetiště. Při pohledu na útroby mi něco nesedělo, šedý hadice značky Tesla?? Po odebrání hlavní desky jsem vyhrál plechovýho bludišťáka. A jak jsem se po roce dozvěděl od kolegy, jedná se pravděpodobně o konvertor CCIR  > OIRT. Vyndal jsem ho a zapojil antény normálně. Citlivost tuneru není nijak ohromná, ale je to dobrej standard.
 Ještě se musim pochlubit, že jsem k Aiwě dostal značkovou šňůru Kawasaki, takže nebudu muset zase kupovat šňůru k holicímu strojku jako minule. Další očekávaná věc uvnitř byly rozpatlaný řemínky z mechaniky a rozpatlaný byly všechny tři a kvalitně. Hlavní plochej řemínek byl namotanej na řemenici motoru. Motor byl nefunkční. Nad důvodem není třeba dlouho bádat. Minulej majitel zapínal rádio mechanikou, když byl spálenej vypínač a tím nejspíš spálil i regulátor otáček u motoru. Samotnej motor je funkční. Dal jsem tam jinej motor, jenže ten má malej rozsah regulace a jede furt moc rychle, kvůli příliš velké řemenici. Mohl bych na něho dát menší, jenže pak bych potřeboval kratší řemínek. A nebo sehnat spálenej obvod AN 6610.  Provizorně jsem motor zapojil s předřadným odporem, sice je slabej a nepřetáčí, ale aspoň to normálně hraje.
 Stroj jsem celej rozebral a hodil do vany. Díl s plexisklem jsem přelakoval aluminiovým lakem. Naštěstí byl jenom přišroubovanej a zacvaklej. Výškový repráky byly obohaceny o železo v podobě pilin. Tenhle tuning jsem taky odstranil. Hlavní repráky byly vcelku čistý díky tomu, že jsou za cedníkama natažený černý silonky. Po vyčištění skříně jsem se pustil do čištění přepínačů a poťáků. Ty jsem vyčistil a namazal, ale stejně jdou ztuha. Tahový potenciometry jsou zločin proti ergonomii! A ještě na ně nasadí úplně stupidní hmatníky, který místo toho aby udržovaly kolmost jezdce, tak ho naopak blokujou. Kdybych vyráběl elektroniku, tak bych je zakázal používat, kromě mixážních pultů a podobných věcí, kam se dávají kvalitní dlouhý potenciometry s placatýma hmatníkama.
 Další stupiditou je použití pomalýho přepínače na zapínání celýho přístroje. Tohle je oblíbený kurvítko. Když ho nepoužíváte, tak vydrží sto let, ale při běžným používání se po pár letech propálí můstky a pak letí taková Aiwa do popelnice nebo se vedle udělá díra a dá se tam obyčejnej páčkovej vypínač. Zapínání mechanikou s následným spálením motoru je ještě celkem elegantní řešení. Já jsem si udělal nový můstky z měděnýho plechu a přepínač kupodivu funguje. Přepínač funkcí na tom byl stejně, jenže tam byly můstky moc složitý, tak jsem je jenom dal na místo, který neni připájený a rychle pryč.
 Jak už jsem psal, vrchní část je popálená od svařování a jsou tam smazaný bílý čárky, jinak by byl stroj v krásným stavu a kompletní, včetně zachovalých antén. Škoda.
  To nejlepší jsem si nechal na konec. Všechny kurvítka se dají přežít, pokud má boombox aspoň kvalitní zvuk. V tomhle případě, navzdory malým reprákům je zvuk excelentní! Neni sice tak monstrózní jak u ségry TPR-985, ale v rámci možností těžko mohl být lepší. Dokonce má zesilovač podle specifikace i větší výkon než kultovní 950ky (ty mají obvody TA7215P).
 Když si odmyslím hrozný potenciometry, je tahle Aiwa sympatickej boombox rozumných rozměrů a zvukem se řadící do nejvyšší třídy s bonusem v podobě  LINE IN vstupu.


 

 

        
 
Aiwa TPR-985H magnetofon s rádiem a quartzovým budíkem. Ve výbavě je timer,kterým se dá automaticky spustit jakákoliv funkce přístroje. Budík budí buďto rádiem,nebo signálem z vlastního piezo měniče. Ručičkové indikátory pracují v módu záznamu i reprodukce. Made in Japan 1980

Nejvíc krutá Japonka, které táhne na třicet (jako mě) a je pořád plně funkční. Stačí občas vyměnit gumičku a sříknout do poťáku. Žárovka u LCD displaye svítí trvale i při vypnutým stroji,což je šílený. Mnohem lepší by byl LED display. Zvuk budíku v módu "alarm" má zvuk jako ultrazvuková plašička krtků. Strašně vysokej zvuk,nevím jestli by ho důchodci vůbec slyšeli. Naopak zvuk magnetofonu i rádia je impozantní. Není slyšet žádnej zbytečnej šum ani elektrárna. Zkrátka HiFi. A nahrává jak tape deck. Pro mě je tenhle stroj novej svatej grál.


 

TOPlist